Historie Itálie

Itálie má velmi bohatou a po Řecku také druhou nejstarší historii v Evropě. Její otisky se do tváře země vryly jako nesmrtelné vrásky v podobě starobylých budov, paláců, mostů i náměstí. Do podoby v jaké ji známe dnes byla uvedena sjednocením až relativně nedávno.

Nejstarší civilizací na italském území byli Etruksové, pokládaní ve své době za velmi vyspělé etnikum. Legenda vypráví, že Řím byl založen roku 753 před n. l. Romulem a Remem. Roku 395 se římská říše rozpadla na dva velké celky: západořímskou a východořímskou.

Ve středověku Itálii ovládly germánské kmeny. V renesanci Itálie silně hospodářsky prosperovala, vládla zde relativní politická svoboda a Florencie se stala kolébkou nově vznikajícího slohu, renesance.
Roku 1800 ovládl Itálii Napoleon a sjednotil ji. Politické sjednocení země podmínil až v polovině 19. století Giuseppe Garibaldi a revoluční osvobozenecké hnutí. V roce 1870 byl připojením Říma proces sjednocení dokončen. Papež, kterému byla zaručena suverenita nad Vatikánem, však odmítl nové uspořádání země a Vatikán se tak společně se San Marinem stal nezávislou enklávou.

Do 1. světové války vstoupila Itálie na straně Dohody a zemi ovládl Benito Mussolini a fašismus. Ve 2. světové válce se pak Itálie stala spojencem Německa. Roku 1946 bylo zrušeno království a Itálie se stala republikou.

Po válce se Itálie zapojila do Marshallova plánu a v roce 1949 se stala členem NATO. Dnes se Itálie počítá do sedmi nejvyspělejších zemí světa a vůdčí zemí Evropské unie.